Město Břeh, ležící v půli cesty mezi Vratislaví a Opolí, je jedním z nejstarších a nejkrásnějších slezských měst. První písemnou zmínku o existenci někdejší rybářské a obchodní osady Vysoký Břeh najdeme v listině z r. 1234. Založení města přála výhodná poloha na křižovatce suchozemských a vodních stezek, spojujících největší centra středověkého Slezska se sousedními zeměmi. K lokaci Břehu na základě západoevropského lokačního práva došlo listinou vydanou mezi lety 1246 a 1248, potvrzenou pak v r. 1250. Lokační listinu vydal vratislavský kníže Jindřich III. a vymezil jí území lokace, které je dodnes znatelné při pohledu na uspořádání starého města.

Na přelomu 13. a 14. století se ve městě usídlilo několik řádů (např. minorité, dominikáni, antonité, johanité), jejichž představitelé v Břehu vystavěli své kostely a kláštery. Poté co bylo r. 1311 vratislavské knížectví rozděleno, se stal Břeh hlavním městem nejmenšího ze tří nově vzniklých knížectví: vratislavského, lehnického a břežského.

Období největší slávy Břehu je neodmyslitelně spojeno s vládou lehnicko-břežské linie Piastovců – první polské královské dynastie. První kníže – Boleslav III., syn Jindřicha V. – spojil břežské a lehnické knížectví a do r. 1312 se tituloval jako „pán Lehnice a Břehule“. Obě knížectví se pak v dalších letech ještě mnohokrát rozdělila a vzápětí spojila. Roku 1329 se stal Boleslav III. leníkem českých králů a v r. 1329 učinil z Břehu svou rezidenci. Ve 2. pol. 14. stol. spravoval nejbohatší a nejkulturnější sídlo kníže Ludvík I. Začal s výstavbou knížecího zámku, krom toho založil a vybavil bohatou bibliotékou kolegiátní kostel sv. Hedviky. Nejcennějším kusem v knihovně byla iluminovaná Legenda o sv. Hedvice (tzv. Lubiňský kodex). Ludvík I. finančně podporoval přestavbu chrámu sv. Mikuláše. Po požáru v r. 1380 byla přestavěna taktéž městská radnice. V r. 1390 provedl Ludvík I. první historicky doložený archeologický výzkum na území Polska, a sice na kastelánském hradišti v Ryczynu pod Břehem. V letech 1428–1432 plundrovali Břeh husiti. Městu se nevyhnuly ani četné živelní katastrofy, např. v r. 1443 se během zemětřesení zřítila klenba kostela sv. Mikuláše.

V období největšího územního vzrůstu byly součástí břežského knížectví Lubin, Chojnów, Oława, Kluczbork, Byczyna, Wołczyn, Niemcza a Strzelin (po r. 1427). Od poloviny 15. stol. dochází k postupnému zmenšování území knížectví. Ve 2. pol. 15. stol. pak město zažívá období ekonomického úpadku.

V 16. stol., za vlády Jiřího I., získává Břeh nazpět svůj ztracený status hlavního města lehnicko-břežského knížectví. Za vlády jeho nástupců – Bedřicha II. a Jiřího II. – dochází ve městě k rozkvětu architektury a kultury. Bedřich II. zavedl v Břehu i v celém knížectví luteránské náboženství. Za jeho vlády opustili město minorité a dominikáni. Přistoupil rovněž k přestavbě zámku a v obavě před tureckým vpádem přikázal posílit městské opevnění. Při těchto fortifikačních pracích byl zbořen nejstarší (nám známý jen z pramenů) románský kostel zasvěcený Panně Marii. Roku 1545 byly rozebrány rovněž kostel a klášter dominikánského řádu. Ve stavebních úpravách pokračoval Jiří II. Jeho nejzásadnějším počinem byla renesanční přestavba zámku, na níž se podíleli italští architekti, kteří rovněž po požáru v r. 1569 radikálně přestavěli městskou radnici. Kníže podporoval kulturu a vědu, k jejichž rozvoji mělo sloužit i zřízené Gymnasium Illustre Bregense, později nazvané Piastovské gymnázium. Po r. 1582 byl minoritský kostel přestavěn na zbrojnici. V 16. stol. byl Břeh dynamickým obchodním centrem. Právě sem byl na místní slavné trhy hnán dobytek ze všech stran Rzeczpospolité a prodáván kupcům z německých zemí. Během třicetileté války se díky opevnění vybudovanému v 16. stol. podařilo obráncům uhájit Břeh před obléhajícími švédskými vojsky. Válka se však neblaze podepsala na stavu knížectví i města samotného. V r. 1675 umírá Jiří IV. Vilém, poslední mužský potomek piastovské dynastie. Město i knížectví se stávají součástí habsburské monarchie. Vláda Habsburků s sebou přináší snahu o rekatolizaci. Na místo řádů vyhnaných 16. stol. jsou do Břehu přivedeni jezuité a kapucíni, kteří ve městě vystavěli své kláštery a kostely.

V r. 1741 byl Břeh povážlivě zničen během obléhání vojsky pruského krále Bedřicha II. Velikého. Rok nato se prakticky s celým Slezskem dostává do pruského područí. Břeh se stává okresním městem a sídlí v něm vojenská posádka. V r. 1748 bylo v Břehu vybudováno po celé délce Odry první říční zdymadlo. Stavělo se též nové opevnění, které však po obsazení Břehu napoleonskými vojsky v r. 1807 muselo být strženo. Místo něho byly vybudovány promenády a parky. Již v r. 1842 dorazila do města železnice. V polovině 19. stol. ztrácí Břeh na významu, když se stává městem namnoze jen lokálního významu. Tato situace trvala až do 70. let 19. stol. Přelom 19. s 20. stol. je ve znamení výstavby města. V r. 1907 byl Břeh vydělen z okresu a obdržel vyšší titul statutárního města.

Ve 20. letech 20. stol. se ekonomická situace města zhoršuje, a to až do doby, kdy byla v Břehu umístěna vojenská posádka a začalo v něm být využíváno vojenské letiště vybudované v r. 1916. Druhá světová válka znamenala pro Břeh nejhorší zkázu v celé jeho historii a zároveň i změnu státní příslušnosti. Opravy a novou výstavbu doprovázel rozvoj průmyslu, zejména potravinářského a elektrostrojírenského. V rozvíjející se jižní části města vznikly nové obydlené čtvrti. Do r. 1950 byl Břeh součástí vratislavského vojvodství, aby se po provedených administrativních reformách stal součástí vojvodství opolského. Během oslav tisíciletého výročí křtu Polska došlo ve městě k tzv. Břežským událostem, kdy Veřejná bezpečnost v květnu r. 1966 odstranila navzdory protestům obyvatel kněze z fary na Zamkowem náměstí. Protest obyvatel měl dohru v podobě represí ze strany Státní bezpečnosti.

Po administrativní reformě v r. 1975 byl zrušen břežský okres. V r. 1997 postihla severní část města povodeň, která zasáhla celé jižní Polsko. Od ledna r. 1999 je Břeh opět okresním městem.